Jedu si takhle jednou ráno po dlouhé době do práce autobusem. Ne, že bych do práce jezdila jen jednou za čas, ale mým obvyklým dopravním prostředkem je bicykl. Tento způsob přepravy má mnoho výhod – je to rychlejší než MHD a navíc si člověk cestou do práce stihne trošku zasportovat.
Onoho osudného dne jsem však svého miláčka nechala doma a vydala se na cestu způsobem běžným pro většinu „slušných lidí“ a také poněkud bezpečnějším. Kolegové v práci mě totiž denně vyhlížejí se škodolibou zvědavostí, jestli mi náhodou zase nechybí nějaký zub, případně nepřebývá nový šrám.
Ale zpět do autobusu – po dlouhé době jsem tam potkala kamarádku, se kterou jezdíme stejným směrem. Jen tak mezi řečí se mi zmínila o tom, že teď musí často brzy vstávat, protože chodí do Záběhlic na jakýsi bootcamp a ve zkratce mi popsala, že tam běhají a posilují, načež jsme změnily téma hovoru.
Nedalo mi to a hned po příchodu do práce jsem si našla internetové stránky bootcampu a během půl hodiny jsem byla nejen nezvratně rozhodnutá, ale také jsem vyplnila a odeslala registrační formulář. A tak jsem se stala nadšenou členkou.
Na kole jezdím dál, ale zvědavost mých kolegů se v posledních třech týdnech přesunula jiným směrem. Každý den vesele očekávají, při jakém pohybu budu zase kňourat bolestí a vůbec nechápou, že kňourám s obrovským nadšením. Myslím, že budou kroutit hlavou hodně dlouho, protože tréninky mě baví den ode dne víc a s bootcampem zcela jistě hned tak neskončím.
Tereza Klouzalová
21. 08. 2008
